Umění být pozorovatelem

Nenadálá situace

V každé nenadálé ohrožující situaci, ať již skutečné či domnívané, může, ale nemusí vznikat následný sled reakcí. Dle psychologů existují tyto fáze:

• šok či popírání
• hněv a agrese
• smlouvání
• strach, obava, úzkost
• deprese, skleslost
• přijetí

Říkají, že je zdravé projít všemi fázemi. Každý jsme jiný, a tak každý z nás se s velkou pravděpodobností nachází v jiné. Rovněž doba trvání může být různá a nemusí ani dojít k poslední, tedy k přijetí. Takže je fajn to vědět. Každý jsme jiná loďka a každá reaguje na bouři  a vlnobití jinak. Výletní parník není námořní loď ani nafukovací člun:) Respektujme tedy své odlišné nastavení i zvládání vlnobití.

A toto je velmi důležité si uvědomit a tak nebuďme na sebe protivní a nepříjemní až zlí, jak toho můžeme být svědky, protože tím se vše zhoršuje. Vzniká větší chaos, předávání a zvyšování negací, což rovněž vede ke snížení naší imunity. 

Přijetí situace, na rozdíl od smíření, má aktivní náboj. Vede ke zklidnění, k propojení rozumu a srdce a tedy i nejlepším možným rozhodnutím. 

Co ve výše uvedených bodech není, je pozice pozorovatele, moje oblíbená. Oč jde? O vystoupení ze hry, z jeviště dějů. Jsou různé možnosti, jak to udělat:

• Můžeme se na dění dívat z výšky, z takové, kde jsme nad věcí, ale zároveň stále vidíme jednotlivé postavy a události. 
• Někomu vyhovuje pocit vzdálení se v horizontální rovině, jako když oddálíte kameru od záběru na detail, ale za to vidíte širší pole krajiny, další postavy apod., 
• a někdo se raději vzdálí v čase a pozoruje dění jakoby v minulosti. 

Role pozorovatele je výhodná v tom, že nereagujeme nahodile, ale na základě zvážení.  Zvážení, zda vůbec a jak budeme reagovat. Relaxace s meditací jsou k této roli cestou.