Spirální stabilizace

Svaly jsou propojeny do řetězců a to buď do vertikálních či spirálních. U klidové vertikální stabilizace se zapojují svaly podél páteře a umožňují nám pobývat v klidové pozici i mnoho hodin. Avšak po té, co dojde k jejich únavě, začnou se zkracovat a tím stlačovat jednotlivé obratle k sobě a ty přicházejí o svůj prostor a synoviální tekutinu (kloubní mazivo). Tím dochází k omezení hybnosti páteře a degeneraci.

Funkci přetížených a unavených posturálních svalů začnou přebírat svaly určené k pohybu, svaly fázické, které však pro tuto práci a zátěž nejsou určeny a velmi rychle se unaví a vzniká bolest.

A proto se potřebujeme pohybovat a aktivovat svaly pojící se ve spirálách, které nám protahují páteř směrem vzhůru. Spouštěčem pro aktivitu těchto řetězců jsou končetiny. Paže díky stavbě ramenního kloubu mají velký rozsah pohybu. Spolu s paží a lopatkou dochází k pohybu trapézu a širokého svalu zádového. Tyto velké povrchové zad svaly aktivují spirální řetězce, při kterých vzniká vztlaková síla jdoucí směrem vzhůru. Při této síle se zužuje pas a především se oddalují obratle od sebe. Tím vzniká prostor pro pohyb a ploténky.

Ideálním pohybem je chůze při správném vertikálním nastavení, to znamená, pokud máme klouby nad sebou, umíme se opřít do chodidel a klademe je do těžiště svého těla. Pokud máme zafixované chybné pohybové vzorce, tak je třeba pracovat na jejich nápravě. Centrální analýza mozku je ovlivněna převahou našeho fyzického počínání. Tedy pokud dlouhodobě a pravidelně sedíme, tak mozek začne i pro pohyb používat vertikální řetězce a tím se pohyb stává ničivým. Obzvlášť pokud se jedná o fyzicky náročnou aktivitu či aktivitu se zátěží. Pasivní degenerace páteře se tak stává aktivní.

Co s tím? Správným funkčním cvičením je třeba ovlivnit analýzu mozku a tedy řízení pohybu. Pak i chůze je stabilizovaná a koordinovaná a může být pro nás lékem.

"Práce s pružným lanem je velmi příjemná a navíc efektivní. Pokud tě zajímá, jak na to, ozvi se".